Amerika ze všech světových stran.
28-31.5.2004
Amerika. USA. Kanada. Nazývej si to jak se ti chce, prostě Amerika.
Měla jsem v plánu ji navštívit už pár dní? Týdnů? Měsíců? Let? Kdo ví. Prostě jsem ji měla v plánu navštívit. To stačí, ne? V programu s nadpisem velikým přes tři řádky jsem měla asi šest bodů, které byly následovné:
- Navštívit Katie Vayne v Kanadě.
- Návštěva Toronta, aneb WELCOME HUFFLEPUFF prefekt..
- Navštívit Niagarské Vodopády.
- Zajet do New Yorku.
- Navštívit Grand Kanyon.
- Massachusetts + Ilvermony + Boston.
Na pořad jsem moc nehleděla, ale tak co. Co bude blíž, tam se pojede. Nebo přemístí? Kdo ví. Sice se nesmí přemistovat mezi státy, ale kdo řeší USA od Kanady? Já teda ne.
Tak tedy k Prvnímu bodu. Katie jsem našla v Kanadě, jejich novému rodinnému domku, kam se přestěhovala na rok kvůli její mamce. Neboli pracovní příležitosti jsou opravdu otravné. Chudáci ti děti, co se musí stěhovat do jiného místa jen kvůli rodičům a jejich výběru upřednostnění kariéry před rodinou. S Katie jsem strávila celý den potloukáním se po opravdu... rozlehlé.. zelené.. krásné krajině Kanady. Je tam fakt dobrý vzduch, takový přírodní ovzduší. Město mají taky docela hezké, ale to nejlepší je, že krom města je tu asi dvacet kilometrů čtverečních, než se objeví další civilizace. U Merlina, ta holka mi spolu s Wennys v Londýně fakt chybí. Kde vůbec zmizela jejich kamarádka Tamsin? Kdo ví, třeba ji potkám.
Toronto. Tak jsem tady. Kvůli Jennyině zmínce o vánocích, že Mrzimor nemá prefekty mi nedalo ani spát a prostě jsem musela napsat Jul a Artovi. Kdo by to řekl? Ozvala se mi jen Jul a po pár měsících.. Tadá, jsem v Torontu, kde teď je se svou rodinou a synovcem. Věřil bys tomu? Ona má synovce. Jmenuje se Larry, žádného Larryho jsem do té doby nepoznala, možná že se v porodnici spletli a napsali Larry místo Barry? No, i to by byla vtipná historka. Den a půl jsem strávila v jejich přítomnosti. Jul se trochu změnila, možná více Mrzimorská? Ne že by předtím nebyla už dost, ale teď je více ochranářská, zdá se mi.
Další den se vyrazilo, tedy já vyrazila na Niagarské vodopády. Kdo by řekl, že nějaké pitomé tři vodopády oddělené jen několika ostrovy mohou vydávat takový hluk a v noci být tak extrémně nasvícené? Za pár galeonů - ano, i tam se dá platit v kouzelnických - jsem se dostala až přímo těsně k té padající mase vody. Díky Merlinovi za kouzla, které dokáží, že se ta loď dostala tak daleko aniž by se převrhla.
Následující plán se trochu zvrhl tím, že mi došla sova od Hazel. Prý mají nějaké otevřené dny, nebo tak něco. Proto se Ilvermony přesunulo na třetí místo v seznamu. Pomocí asistovaného přemístění na jejich školu, kde kupodivu mají tak nízké obranné bariéry proti přemístění, tudíž se jde přemístit zhruba tři sta metrů od hradu, jsem prostě musela stát naprosto jako sloup. Asi by sis myslel, že do kouzelnické školy půjdou jen rodiče a sourozenci studentů, ale očividně zde byli i vystudovalí a lidé z jiných zemí. Támhle Japonec, tam Afričan, je tohle to Švéd?
Ilvermony mi osobně pronajalo, nebo pronajala? To je jedno, prostě mi pujčili na dva dny jisté místo v Hazelině pokoji, kde kupodivu jsem potkala ještě jednoho známého. Spíše známou. Lilith. Holku se kterou jsem se začala pořádně bavit až rok po Eamově smrti, která o prázdninách odjela studovat do Ameriky a jaká to náhoda, že ji najdu v blízkosti Hazel, tedy přesněji v jejím pokoji?
Jaké to náhody, že všichni, kteří odjeli, se potkali na naprosto stejném místě a nebylo to naplánované?
Kdo ví, výlet končí, čas se vrátit do přítomnosti, do nudné práce v knihkupectví..
Tak tedy k Prvnímu bodu. Katie jsem našla v Kanadě, jejich novému rodinnému domku, kam se přestěhovala na rok kvůli její mamce. Neboli pracovní příležitosti jsou opravdu otravné. Chudáci ti děti, co se musí stěhovat do jiného místa jen kvůli rodičům a jejich výběru upřednostnění kariéry před rodinou. S Katie jsem strávila celý den potloukáním se po opravdu... rozlehlé.. zelené.. krásné krajině Kanady. Je tam fakt dobrý vzduch, takový přírodní ovzduší. Město mají taky docela hezké, ale to nejlepší je, že krom města je tu asi dvacet kilometrů čtverečních, než se objeví další civilizace. U Merlina, ta holka mi spolu s Wennys v Londýně fakt chybí. Kde vůbec zmizela jejich kamarádka Tamsin? Kdo ví, třeba ji potkám.
Toronto. Tak jsem tady. Kvůli Jennyině zmínce o vánocích, že Mrzimor nemá prefekty mi nedalo ani spát a prostě jsem musela napsat Jul a Artovi. Kdo by to řekl? Ozvala se mi jen Jul a po pár měsících.. Tadá, jsem v Torontu, kde teď je se svou rodinou a synovcem. Věřil bys tomu? Ona má synovce. Jmenuje se Larry, žádného Larryho jsem do té doby nepoznala, možná že se v porodnici spletli a napsali Larry místo Barry? No, i to by byla vtipná historka. Den a půl jsem strávila v jejich přítomnosti. Jul se trochu změnila, možná více Mrzimorská? Ne že by předtím nebyla už dost, ale teď je více ochranářská, zdá se mi.
Další den se vyrazilo, tedy já vyrazila na Niagarské vodopády. Kdo by řekl, že nějaké pitomé tři vodopády oddělené jen několika ostrovy mohou vydávat takový hluk a v noci být tak extrémně nasvícené? Za pár galeonů - ano, i tam se dá platit v kouzelnických - jsem se dostala až přímo těsně k té padající mase vody. Díky Merlinovi za kouzla, které dokáží, že se ta loď dostala tak daleko aniž by se převrhla.
Následující plán se trochu zvrhl tím, že mi došla sova od Hazel. Prý mají nějaké otevřené dny, nebo tak něco. Proto se Ilvermony přesunulo na třetí místo v seznamu. Pomocí asistovaného přemístění na jejich školu, kde kupodivu mají tak nízké obranné bariéry proti přemístění, tudíž se jde přemístit zhruba tři sta metrů od hradu, jsem prostě musela stát naprosto jako sloup. Asi by sis myslel, že do kouzelnické školy půjdou jen rodiče a sourozenci studentů, ale očividně zde byli i vystudovalí a lidé z jiných zemí. Támhle Japonec, tam Afričan, je tohle to Švéd?
Ilvermony mi osobně pronajalo, nebo pronajala? To je jedno, prostě mi pujčili na dva dny jisté místo v Hazelině pokoji, kde kupodivu jsem potkala ještě jednoho známého. Spíše známou. Lilith. Holku se kterou jsem se začala pořádně bavit až rok po Eamově smrti, která o prázdninách odjela studovat do Ameriky a jaká to náhoda, že ji najdu v blízkosti Hazel, tedy přesněji v jejím pokoji?
Jaké to náhody, že všichni, kteří odjeli, se potkali na naprosto stejném místě a nebylo to naplánované?
Kdo ví, výlet končí, čas se vrátit do přítomnosti, do nudné práce v knihkupectví..
