Shrnutí roku 00/01

4.8.2001, 17:58

Děravý kotel, Londýn

Pokoj č. 2

  Je hrozné, jak ten minulý rok tak rychle utekl a já si na tebe ani nevzpomněla. Sorry deníku, nebyl čas, to víš NKÚ a ostatní otravné Ministerské akce, a vynucení účastí na nich mne otravovaly déle, než bych čekala. To nikdo nemůže pochopit, že já svůj postoj k Ministerstvu nezměním?

  Nebuďme tak pesimističtí eh.. chci říct optimističtí. Ministerstvo mělo přemýšlet dopředu, že tím, že zabijou někoho, že si nerozhádají dalších dvacet, a nepříjdou o svých dalších dvacet subjektů pro práci na ministerstvu. Šmejdi.

  Dobře. Kašlu na psaní o ministerstvu, nechci si přece celý deník zabrat touto pitomostí. Takže, zpět ke škole. NKÚ za mnou (dokonce i opravy). Obvykle Vé, někde N, zbytek kašlu.

  Konec školního roku proběhl v rychlosti zhruba takto: Háá, Havr musí vyhrát, musí! (Přesto většina mrzimoru dopisuje na poslední chvíli všechny eseje, co kdy existovaly.) Večer, slavnostní večeře v barvách modré a stříbrné. Ano, vyhrál Havr.

  Odjezd. Kočáry, Prasinky, Jezero, Vlak, okno, krajina.. vše kolem sebe mizí tak rychle, že to skoro nestíhám sledovat. Za pár hodin jsme v Londýně. Výstup na nádraží, horečnatý běh do Kotle pro nejlepší pokoje.

  OBvykle ti tady sny nepíšu, ale tenhle stojí za zaznamenání. Probudím se.. jako že ve snu, vše zničeno, jen pár židlí ještě stojí.  Všude nepořádek. Zombie apokalypsa. Každý normální člověk by okamžitě zmizel z Kotle, to taky dělám. Dalších sedm hodin se potloukám po Londýně, vyhýbám se zombíkům, hledám přeživší. Nakonec dostanou mne a všechny, co jsem našla zabarikádované v domě, nic si dál nevzpomínám ze snu.

   Prváci, jako obvykle samostatná kapitola, už jsou tady. Pár dní po snu, že by předzvěst budoucnosti? Nevím.. ještě napíšu.

V(in).C[liar(e)].