Nemoc, snad mor?
To co se zde dozvíte, tak ve hře nevíte.
Nemoc..
Po chodbách prázdno jak v márnici..
Myslím k márnici, ne k nemoci.
Celá ošetřovna je naplněná většinou školy..
Z nějakých stovek studentů je zdravých již sotva okolo dvaceti.
Ticho a pesimismus naplňuje mysli všech.
Než vám zaplním mysl těmito větami, asi bych měl vysvětlit, co se stalo.. Jenomže, kde začít?
Začneme tedy v Neděli večer.
9.1.2000
Mrzimorská kolej, poslední pokoj, druhá postel zleva.
Julie Fox, taková roztomilá, hodná a přátelská mrzimorská studentka ztratila paměť. Předtím jsme nebyly moc kamarádky, ale jako spolužačky o rok mladší bych ji asi měla navštívit.
Šla jsem tedy. U dveří ošetřovny někdo postával.. Její kamarádka Stephanie Green. Začaly jsme se bavit, otevírající se dveře, vstupujeme dovnitř. Julie sedí na posteli a vítá Stephanie jejím jménem, mne si samozřejmě nepamatuje. "A kdo jsi ty?" ptá se mne po chvíli. "Vin. Vin Claire." V tu chvíli jsem uvažovala, jestli dodat, že jsem její noční můra, ale to by ji určitě vystrašilo k smrti (od té předtím mimochodem nebyla daleko).
Do pokoje vstupuje má spolubydlící, Alice. "Zůstaňte v pokoji, máme zde akutní infekční případ. Za patnáct minut si pro vás přijdu.." oznámí a odejde. Díváme se všechny tři po sobě a nevíme, co si říci, protože navozovat myšlenky z minulosti by Jul mohlo paměť navždy zablokovat. Po patnácti minutách odcházím zpět na kolej.
10.1.2000
Zmijozelská kolej, poslední pokoj nalevo klučičí část, postel na proti dveří.
S Peterem, já v zastíráku, procházíme z jeho pokoje do společenské místnosti, tam červená tabule. Rychle ji přeletím pohledem a hned lze vidět, že se ta jejich infekční nemoc rozšířila. Po cestě na Drakologii potkávám asi patnáct lidí hrozně kašlajících - snad nachlazení? Těžko..
Na Drakologii jsme jenom asi tři. Všechny holky. Není to ale moc neobvyklé, však do čtvrťáku se nás dostalo sotva sedm, ale kde jsou ostatní? Co taková Jen, James, či ten pitomec Pierce? Nikdo nedorazil. V sedm čtyřicet dorážím před ošetřovnu, no to jsem to krapet přikrášlila, řada se táhne až ke schodišti. Všichni kašlou,čekáme na vyšetření. Náhle se řada rozdvojí a zjišťuji, že těch, pravděpodobně zdravých, lépe vysvětleno: "Nekašlajících" je nás asi sotva tři. Berou nás dříve před nemocnýma. Jehla, žíla, krev.. Přesunujeme se ke kouzelnému vyšetření, a náhle vycházíme. Z obří řady lze vidět už jen asi dvanáct lidí kašlajících. Většina nevyjde..
11.1.2000
Nebelvírská kolej, dívčí část, první pokoj po levé straně, druhá postel zleva.
Sedím na posteli v pokoji mé asi kamarádky Jenifer, pokoj zeje prázdnotou. Jenifer spí v posteli nedaleko mne, snažím se být potichu. V jejím pokoji je ještě naše společná kamarádka Marry. Skončila na ošetřovně.
Jedinou výhodu tato nemoc má. Nikdo nehlídá kolejní návštěvy. Taky že proč? Polovina hradu je stejně na ošetřovně, i učitelé, docela doufám, že ten pitomec Dworkin taky onemocní!
Ale jindy si přeji, aby ta podivná morová nemoc byla brzo za námi. Nebaví mne chodit po chodbách a celé čtyři hodiny venku nepotkat nikoho jiného, než-li ducha.
Další otázkou je, odkud ta nemoc pochází? Odkud se vzala? Přece se neobjevila jen tak náhodou.
Jenifer se na posteli přetočí. Asi brk škrábající o pergamen vytváří moc hlasitého zvuku. Tak tedy prozatím..
