Prváci, aneb hrůza začíná.

Takže.. ano, kde jsme to byli?

Dobře, o Příčné ulici není co psát, neboť jsem vše měla nakoupeno, už jak se otevřela začátkem prázdnin, čili přeskočíme k zařazování. Celkem máme asi 6 nových prváků, to je celkem dost, ne? Vzhledem k tomu, ale jak dlouho to trvalo!
Má kamarádka Elise, a sestřenka skončily v Mrzimoru, jako já, naneštěstí. Zato Damian šel do Zmijozelu (Ten jeden! Má to ale štěstí!).
Samozřejmě, věštbu a milénium musel připomenout i klobouk se svou hrůznou písní. Začátek si moc nepamatuju, ale znělo to nějak takhle:

"-a docela se jich bojím, když milénium započne, hranice kouzel se tenčí,
 a některé je náchylné k narušení z venčí. 
Ta doba nastává právě ted, je nezvyklé hodně ruchu,
 bortí se magická zeď vedoucí do světa duchů.
Dlouhou dobu jedinec. tu na hradě našem starší
 a já povím vám jistou věc, blíží se jeho braši.
Více už však zjistiti budete muset sami, 
já nechci vás jen strašiti či vykládat vám fámy."

Takže klobouk byl zase jednou velmi pozitivní, ale stejně bych chtěla vědět co se tento rok chystá. 

Po odvedení prváků do kolejní místnosti rozhlásil ředitel koleje Nomos Aquarin, že je už moc pozdě na rozdělení pokojů a proto vyčaroval jen tak ze vzduchu pro prváky spacáky (nechtěla bych spát na zemi, ale tohle jim fakt závidím! Mohli si jeden vzít pro sebe!)

..

Další den jsem jim uspořádala prohlídku, tak jsem jijm ukázala věž OPČM, Lektvarovou učebnu, Famrfpálové hřiště.. as poustu dalšího. Celkem nudný obyčejný den, až na tu noc.

S prváckou kamarádkou Elise jsme vyrazily na noční toulky hradem, ale ona neušla ani tři kroky a kde se zjevil, tu se zjevil, držel ji Wright. Takovej starší vymáchanej, vysokej, pitomý prefekt a vrátil ji zpět. Naštěstí jsem já ale utekla a skryla se nedaleko jedné zkratky. Chvíli čekám, a pak- "Mňáu!"

Kočka našeho školníka! Rychle, zastírák, a schovat se za dveře. Paní Norissová asi nic nezaznamenala a šla dál. 

Když jsem se chtěla teda vrátit do kolejní místnosti, pro Elise, že bychom se prošly, tak.. no, raději od začátku.

Mělo to být v pohodě, prošla jsem zkratkou přes jednu sochu, a div se, že nenarazím do Filche!

Zrovna něco huboval Hazel a Adamovi Wrightovým. Hazel nezávidím, ale ten Wright si to rozhodně zasloužil! Čili jsem se rychle vrátila zkratkou zpět a chvíli čekala, samozřejmě že prošli okolo mě ale opět si mě nevšimli. Když jsem dorazila do kolejní místnosti, byla tam Elise, a tak, neboť v kolejce není bezpečno, přešly jsme do kuchyně. Jedno dobře využité odemykací kouzlo a ejhle! máme místnost pro sebe. Zavřem se uvnitř a ona mi začne vyprávět, proč se tvářila tak divně. Prý se přejedla hrozně na- Dveře se se skřípotem otevřeli. Vykouknem ven a tam nikdo. Divné.. Zavřem dveře a náhle se před náma zjeví Alice!
Prý co tam děláme po večerce. Moc to neřešila, ale chtěla odvést Elise na ošetřovnu a postarat se o ní. Tak jsme šly, samozřejmě se světlem, aby to nevypadalo, že jsme venku po večerce. Cesta tam byla v pořádku, zpátky taky, ale už jsme byly s Elise unavené, čili zhasnout, přikrýt se a jít spát.

Zatím deníku, a sladké temné sny.